Podléháte prokrastinaci?

Zatočte s ní jednou provždy

Zveřejnilo kvalitnivzdelani.cz dne 29. března 2019

Máte před sebou důležitou prezentaci? Čeká vás náročná zkouška? Nebo jen potřebujete o víkendu uklidit dům před nahlášenou návštěvou tchýně? Rozum vám říká: „Začni, dělej, nestihneš to!“ Zatímco vy místo studia ryjete záhony. Nebo naopak místo cídění bytu skenujete sociální sítě a utěšujete se, že máte přece ještě dost času..

Připadají vám tyto situace známé? Pak trpíte prokrastinací.

Ale pozor, neplést s leností.

Lenošící člověk nedělá nic, nebo si jen zcela vědomě lenošení užívá. Naopak prokrastinující člověk tvrdě pracuje. Ale dělá úplně něco jiného, než by v daný okamžik dělat měl. Jako krásný příklad poslouží studen(ka), který(á) se připravuje na zkoušku. Známe to všichni.

Čeká vás zkouška?

Zítra je den D, stále ještě nic neumím, ale nechce se mi vůbec začít. Halda nádobí si žádá umýt a záhon s petrželí je tak zarostlý plevelem, že s tím musím okamžitě něco udělat. A hele ještě prádlo hodím do pračky a už se půjdu učit. A ejhle, je večer. Dům je jako ze škatulky, já stále nic neumím a zítřek se neúprosně blíží.

Je to nad naše síly

Jak je patrno z výše zmíněného příkladu, u prokrastinace opravdu nejde o lenost. Jde především o to, že se nám nechce do konkrétního úkolu, protože nám připadá moc složitý, nezvládnutelný nebo pouze jednoduše otravný. Tento postoj souvisí i se sebevědomím. Pokud totiž máme pocit, že pro nás konkrétní úkol bude hračkou, nebojíme se ho a neodkládáme ho. V případě, že je pro nás ale nějaká činnost strašákem. Máme pocit, že nám zabere spoustu času a efekt není zaručen, či si dokonce myslíme, že je nad naše síly, jednoduše se jí snažíme vyhnout, odložit ji na zítra. Přestože si jasně uvědomujeme, že zítra už bude pozdě.

I slon se jí po částech

Už vás chorobná prokrastinace postihla a nevíte kudy z ní? Na první pohled se může zdát, že tento stav je jako začarovaný kruh, v němž se stále vracíte na začátek. Ve skutečnosti a z mírného odstupu se ale perspektiva řešení jeví mnohem nadějněji. Pokud je váš úkol tak obrovský, že už při jeho představě se vzdáváte, vezměte do ruky tužku a papír a plánujte. I složitý úkol se dá rozdělit na několik menších, dílčích, které zvládnete snadněji a jejich řešení vám nezabere tolik času. Postupujte krůček po krůčku a za každý dílčí úspěch se odměňte. Samozřejmě rozlišujte podstatné úkoly od nepodstatných a rozumně si rozvrhněte, čím se má smysl v čase, který máte, zabývat.

Představte si, že jste dostali za úkol sníst slona. Že to nezvládnete? Ale kdeže. Zvládnete. Stačí si ho naporcovat na malé kousky a ty postupně spořádat. S velkými úkoly je to stejné jako s velkými slony.

Povolejte představivost k vašim službám

Když máte z něčeho strach, stále na to myslíte. Tím problém narůstá a z původně malého problému se stává problém obřích rozměrů. Když se do jeho řešení však pustíte, zjistíte, že to tak strašné není a k obavám nebyl důvod.

Pochvalte se sami

Představujte si raději, že obávaný úkol již máte zvládnutý a samozřejmě úspěšně. Představte si, co budete dělat, až se jím nebudete muset zabývat, až ten strašák vaši mysl opustí. Vpusťte do vaší mysli úspěch. Na druhou stranu nečekejte, že vás ostatní budou chválit, jak jste to krásně zvládl(a). Okolí je obvykle úplně jedno, jak vaše úkoly zvládáte, to jen vaše mysl si vytváří z vašeho počínání středobod vesmíru. To ale neznamená, že se nemůžete pochválit sami a užít si dobrý pocit ze svých schopností.

Občas si s gustem zalenošte

Na druhou stranu i lenošit je občas potřeba. Když budete pořád pracovat a přemáhat únavu, přestanete mít z práce radost. Povinnosti se pro vás automaticky stanou strašákem a práce vás bude stresovat. Jednoduchým řešením této situace je zcela vědomě a aktivně nedělat nic nebo si zkrátka „udělat dobře“. Zachumlat se s knihou do postele. Nebo jen tak bez knihy ležet a nechat myšlenky plynout a postupně se dopracovat k vědomé meditaci. Ale o té zase až příště.